Nepoznám
ani tvoje stopy
v pěně dní.
Roky, co jsi propil,
zevšední
a zebou.
Svatozář
ve mně dohasíná,
dožívá.
Tohle ať si jiná
užívá
i s tebou.
Nebuď zlej. (4×)
Zas dosedá
noc modrošedá.
Koho si pozvu já
na rande u Zdi nářků,
ví samo nebe.
Můj pravej muž
zná zločin i trest
a tak ho zkouším svést
království za přetvářku.
Nedoufám,
že se něco stane;
nepoznám,
odkud vítr vane.
Zustaň sám –
to bolí.
Zbývá se ptát,
proč jen tak přežívám.
Kdo chtěl by dýchat sám
jak já?
Zas dosedá
noc modrošedá.
Koho si pozvu já
na rande u Zdi nářků,
ví samo nebe.
Můj pravej muž
zná zločin i trest
a tak ho zkouším svést
království za přetvářku.
Nepoznám
stopy v písku,
ztracené už můžou být.
Dlouhý seznam
obelisků
s tebou končí, nech mě být!
(2×):
Zas dosedá
noc modrošedá.
Koho si pozvu já
na rande u Zdi nářků,
ví samo nebe.
Můj pravej muž
zná zločin i trest
a tak ho zkouším svést
království za přetvářku.