Purpura

Tiše a ochotně

purpura na plotně

voní, stále voní.

Nikdo si nevšímá,

jak život mění se v dým.

Snad jenom v podkroví

básníci bláhoví

pro ni slzy roní,

hrany jí odzvoní

rampouchem křišťálovým.

Slunce se vynoří,

hned však se k pohoří

skloní, rychle skloní.

A pak se dostaví

dlouhá a pokojná noc.

Tiše a ochotně

purpura na plotně

voní, stále voní.

Po ní k nám vklouzlo

to tajemné kouzlo vánoc

Tiše a ochotně

purpura na plotně

voní, stále voní.

Voněla předloni,

za rok nám zavoní zas.

Snad jenom v podkroví

básníci bláhoví

pro ní slzy roní.

Květy jim na okno

odměnou nakreslí mráz.

V krajině vánoční,

zvony když půlnoční zvoní,

nesou nám novinu,

že pokryl krajinu sníh.

Tiše a ochotně

purpura na plotně

voní, stále voní,

Nastal čas vánoc

a rampouchů křišťálových.