Tiše a ochotně
purpura na plotně
voní, stále voní.
Nikdo si nevšímá,
jak život mění se v dým.
Snad jenom v podkroví
básníci bláhoví
pro ni slzy roní,
hrany jí odzvoní
rampouchem křišťálovým.
Slunce se vynoří,
hned však se k pohoří
skloní, rychle skloní.
A pak se dostaví
dlouhá a pokojná noc.
Tiše a ochotně
purpura na plotně
voní, stále voní.
Po ní k nám vklouzlo
to tajemné kouzlo vánoc
Tiše a ochotně
purpura na plotně
voní, stále voní.
Voněla předloni,
za rok nám zavoní zas.
Snad jenom v podkroví
básníci bláhoví
pro ní slzy roní.
Květy jim na okno
odměnou nakreslí mráz.
V krajině vánoční,
zvony když půlnoční zvoní,
nesou nám novinu,
že pokryl krajinu sníh.
Tiše a ochotně
purpura na plotně
voní, stále voní,
Nastal čas vánoc
a rampouchů křišťálových.