Náměstí oblečené ve starodávném přepychu
sledovalo svůj nový šedý život
jako každý den přišla noc
obvyklé fráze na stěnách Prahy
Ale pak náměstí zastavilo svůj život
a na chvíli zmatený dav pokřikoval
až násilný a příšerný plamen
přerušil jako křik každý zvuk hlasu
Ty číhající povozy jsou jak jestřábi
na zčervenalých tvářích se šíří slova
šíří se bolest, která spaluje každou ulici
a každá stěna Prahy vypouští křik
Když náměstí zastavilo svůj život
zraněný dav potil krev
když plamen se svým černým kouřem
opustil zemi a stoupal směrem k nebi
Když každý z nich měl pomalovanou ruku
když se ten kouř rozšiřoval do dálky
Jan Hus znovu upálen na hranici
v horizontu pražského nebe
Řekni mi, kdo jsou ti pomalí lidé
s zaťatými pěstmi a s nenávistí mezi zuby
řekni mi kdo jsou ti lidé unavení
ze sklánění hlavy a z táhnutí kupředu
Řekni mi, kdo to byl, co odnášel tělo
celé město, kterého doprovázelo
cele město, které zahájilo změnu
naději na pražském nebi
Řekni mi, kdo to byl, co odnášel tělo
celé město, kterého doprovázelo
cele město, které zahájilo změnu
naději na pražském nebi