Potměšilý host lyrics

Jsou čtyři ráno nebo víc?

Jsem vzhůru, koukám na měsíc

anebo dolů do ulic,

kde lampy bloudí.

Snad je to jedna z nočních můr.

Co vidím? To je soudní dvůr

a ten mě teď soudí.

Soud rána – to je nespavost.

A notně potměšilý host

je seriózní navýsost

a tak mě teď soudí.

Já ale kuráž posbírám

a řeknu: „Všechno popírám!“

Jen ať si mě soudí,

ať mě klidně soudí,

já se nepřiznám.

Soudí

tady mou nápadnou růž.

Dnes mě soudí

kdejaký náhodný muž,

že chci stále jen dávat i brát,

že mám v úmyslu žít, jak se dá,

v proudu dní míjejících.

Občané přísedící,

k tomu já se vám

nikdy nepřiznám,

já se nepřiznám.

Mí milí asi nevědí,

že slouží službu medvědí,

když v roli svědků povědí,

že mám ráda třeba růže.

I to, že ještě radši spím

a ve snech často zabloudím

k vůni mužské kůže,

to mi nepomůže.

Co napůl je, chci docela.

Chci vstát jak ptáci z popela

a dělat, co se nedělá.

A za to mě teď soudí.

Chci v kádi světa hledat špunt.

Když na huntě jsem, poznám hunt

a v zlatě jeho kontrapunkt.

Proto nezabloudím

a tak se nepříznám.

Soudí

tady mou nápadnou růž.

Dnes mě soudí

kdejaký náhodný muž,

že chci stále jen dávat i brát,

že mám v úmyslu žít, jak se dá,

v proudu dní míjejících.

Občané přísedící,

k tomu já se vám

nikdy nepřiznám,

já se nepřiznám.

Ten soud mi říká: „Už to vzdej.

Jen na sebe se podívej

a za pravdu nám dej,

že jsi pěknej ptáček.

Jen pohleď na svou minulost

a pochop, že v nás hárá zlost,

tak požádej nás o milost

a začni s pláčem.“

Já koukám vzhůru na měsíc

a taky dolů do ulic

a sama sebe slyším říct:

„Nejsem z těch, kdo loudí!

Už nechte dalších průtahů.

Jsem vinná v plném rozsahu!

Hlasům, co mě soudí,

já se přiznávám.“

Soudí

tady mou nápadnou růž.

Dnes mě soudí

kdejaký náhodný muž,

že chci dávat i brát,

že mám v úmyslu žít, jak se dá,

v proudu dní míjejících.

Občané přísedící,

k tomu já se vám

plně přiznávám,

já se přiznávám.