Slunce se zaleskne, jak odznak vojáka,
kdosi spustí pláč ze strachu,
kameně i písek jsou znamením prachu,
z desek je rakev stlučená...
Košile je těsná.
Pohřeb, pohřeb,
sborně spílají vrány,
pohřeb, pohřeb,
sborně spílají vrány.
Poblázněný bezdomovec, mohylový hrobník
řekne: No a co, smrt je vždy jak dortík.
Tady je Ivan, Susanin, taky si dělal schovky.
Jo, tady podle řádu jezdí osobní vlaky.
Pohřeb, pohřeb,
sborně spílají vrány,
pohřeb, pohřeb,
sborně spílají vrány.
Mizera dorazí churavý,
na poslední večeři.
Oční důlky hnisají,
na asfaltě plno louží.
Pak přichází západ slunce.
Na to přijde kulový blesk.
Směrem k Moskvě si svadba jede.
Bolestně!
Pohřeb, pohřeb,
sborně spílají vrány,
pohřeb, pohřeb,
sborně spílají vrány.