V noci, když vyrážíš
na lov za láskou,
pamatuj, že
může být poslední.
Na stole v kuchyni je sůl
smíchaná s tvojí touhou -
smeť ze stolu
vlastní sny i naděje.
Dávno už ve městě nejsou
ti, kteří pláčou za svítání.
Zastav se ! Nehledej -
už je nespatříš.
Toto není tvoje země a není tvoje láska,
toto nejsou tvoje slova a není to tvoje talk-show.
Dlouho stojíš sama na neznámé stanici,
však znovu přijede vlak "neznámá láska".
Utíkáš den za dnem,
prosíš : "Dejte vše !"
Tak bolí hlava
od rozbitého asfaltu.
Nevlídno je za oknem,
ale všechno je pro tebe cizí.
Sedíš za stolem,
díváš se na jejich nebe,
město dýchá pro všechny
a tebe si nevšímá.
Jsi sama - nejsi z těch,
kdo žijí, jako všichni.