Jedovatý dube, trochu klučičí statečnosti
Když telefon byl plechovkou na provázku
A usnul jsem, když jsem k tobě mluvil
Řekl jsi, že se nebojíš zemřít
V polaroidech jsi byla oblečený á ženských šatech
Styděla ses, proč jsi je zamkla do šuplíku
Nemyslím si, že bych tě někdy miloval víc
Pak když ses odvrátila
Když jsi zabouchla dveře
Když jsi ukradla auto
A jela jsi směrem k Mexiku
A napsala jsi špatné šeky
Jen k naplnění náruče
Byl jsem dost mladý, stále jsem věřil ve válku
No, nech básníky samotné plakat ve spánku
A všechny jejich uplakaná slova se promění v páru
Ale já jsem jediná buňka
Na hadím jazyku
Je tu blátivé pole, tam kde bývala zahrada
A jsem rád, že jsi pryč
Ale jsem stále tu zaseklý
Moje oblečení je navlhlé
Od bratrových slz
A nikdy jsem si nemyslel, že je tento život možný
Jsi žlutý ptáček, na kterého jsem čekal
Konec ochrnutí
Byl jsem soškou
Teď jsem sakra opilý na klavíru
A když stisknu tlačítka
Vše se obrátilo
Zvuk osamělosti mě dělá šťastnějším