V zahradě není slyšet žádné šustění,
všechno tady do rána se zastavilo.
Kdybyste jen věděli, jak jsou mi drahé
Podmoskevské večery.
Říčka se hýbe a nehýbe,
celá z měsíčního stříbra.
Píseň je slyšet a není slyšet
za těchto tichých večerů.
Co že ty, moje milá, díváš se tak úkosem,
a nízko kloníš hlavu?
Těžko vyjádřit a nevyjádřit
vše co mám na srdci.
Svítání je čím dál více patrné.
takže, prosím, buď laskavá.
Nezapomeň i ty na tyhle letní
Podmoskevské večery.