V studené parádě kožených křesel,
kožených křesel, kožených křesel.
Sešli se k poradě výrobci hesel,
výrobci hesel, výrobci hesel.
Mnohé co hrozilo, pozbylo punce,
za okny mrazilo srpnové slunce
a křičelo na lidi:
Pamatuj...
a křičelo na lidi:
Pamatuj!
Pod hnědí sieny sežehlých trámů,
sežehlých trámů, sežehlých trámů.
Hleděly hyeny na věže chrámů,
na věže chrámů, na věže chrámů.
V ulici trpěly pahýly stromů,
hleděly na střely v průčelích domů
a křičely na lidi:
Pamatuj...
a křičely na lidi:
Pamatuj!
Ten najatý přístěnek zapadal prachem,
jen pavouci v síti a trpký pach klihu
a embrya myšlenek chvěla se strachem,
kéž - nemusí žíti,
kéž - nemusí z lihu!
V zelené zahradě slyšel jsem trávu,
slyšel jsem trávu, slyšel jsem trávu.
Mluvila o zradě, o pěstním právu,
o pěstním právu, o pěstním právu.
Mluvila o mužích s tvářemi šelem,
mluvila o růžích nad dívčím čelem,
jež křičely na lidi:
Pamatuj...
jež křičely na lidi:
Pamatuj!
Před sebou muletu, vládci se smáli,
vládci se smáli, vládci se smáli.
Podivnou ruletu s pistolí hráli,
s pistolí hráli, s pistolí hráli.
Minulo září a ulicí chodí jen milión tváří,
těch zbloudilých lodí
a žádná z nich neslyší:
pamatuj...
a žádná z nich neslyší:
pamatuj!
PAMATUJ!