Plují mraky do daleka
za ostnatý drát
Nikdo neví, co ho čeká
co se může stát
Měl jsem jenom jednu lásku
a to tebe jen
svoji Prahu stověžatou
a svou rodnou zem
Hradčany krásné, Petřínské stráně,
ty louko s řadou topolů,
o vás jsem sníval jak o své mámě
s vámi jsem chtěl žít pospolu.
Hlava mi klesá uprostřed boje,
poslední vzdech, ten patří vám,
Hradčany krásné, ty Praho moje,
budete žít, já umírám.
Zdálo se mi, jak na Vikárce
znovu jako dnes,
s kytičkou tam k panně Klárce,
spěl pan Johanes.
Mraky táhnou do daleka
za ostnatý drát,
Hlava moje tíhou klesá,
brzy půjdu spát.
Hradčany krásné, Petřínské stráně,
ty louko s řadou topolů,
o vás jsem sníval jak o své mámě
s vámi jsem chtěl žít pospolu.
Hlava mi klesá uprostřed boje,
poslední vzdech, ten patří vám,
Hradčany krásné, ty Praho moje,
budete žít, já umírám.