Tiché listy lísek, třetí kniha běd,
jako v zubech písek skřípou slova vět.
Šarlat vlčích máků v němém osení,
ztichly hlasy ptáků v mlčení.
Světle bledým nebem svítí větve bříz,
pole voní chlebem z jedovatých hlíz.
Ticho s hlavou vlčí v době po moru,
lidé kteří mlčí v hovoru.
Vodní tříšť břehy třísní, kde se proud řeky kroutí,
matka loučí se písní, s princem v košíku z proutí.
Tichý pláč kryje houští, košík proudem když pouští,
snad pak nad hrází bobří, najdou rybáři dobří,
malého krále.
Malého krále.
S přeslazenou slinou v koutku rybích úst,
tiše léta plynou, slyšíš trávu růst,
zrazeně se hrčí, v hrubém oděvu,
lidé, kteří mlčí ve zpěvu.
Řeky plné vorů, místo vody kal,
z šumějících borů, mrtvé vrchy skal
a jen šepot syčí, křídlem kačením,
v zemi, která řičí - mlčením!
Spěje proud dlouhou poutí, moři vstříc, krajem mírným,
nese tmou loďku z proutí, k hladinám nedozírným.
K hřbetům vln s bílou krajkou, k fregatám s carskou vlajkou
a pak pod přídí ostrou, zmizí koš s bílou kostrou,
malého krále.
Malého krále.