Petra Janů - Není nám už sedmnáct

Petra:

Není ti už sedmnáct,

o tobě v tom věku znám

tu ságu prastarou.

Měl jsi hrát part houslový,

ale navzdor tátovi

jsi hloupnul s kytarou.

S partou dětí rokenrolu

hrál si před bouřící Lucernou.

Není nám už sedmnáct,

s kapelou se protloukáš

i já v tom musím žít.

Nadšení to původní,

co má sílu povodní,

kde máme vždycky vzít.

Ať jdem' vzhůru nebo dolů,

najdem' zas tu touhu nádhernou

a jsem ráda, že jsme spolu

hráli před bouřící Lucernou.

(×2):

Jsi věčně někde v dálavách,

básník ti texty nedává.

Zvukař má chůzi liknavou,

ty padáš málem únavou.

Pojď hrát.

Oba:

Není nám už sedmnáct,

život máme před sebou

a nejde stát jak sloup.

Jdem' za dalším trápením

s nehorázným doměním,

že dojdem' dál a hloub.

Oči zítřku nedohlédnou,

máme dál tu touhu nádhernou,

ale i zlý sen, že jednou

budem' hrát před prázdnou Lucernou.

Ale i zlý sen, že jednou

budem' hrát před prázdnou Lucernou.