Možná jednoho dne budeme mít místo
také schované nebo vzdálené od spoustu oddělení
ve kterých teď odpočívají nevyužité lásky
ty nedávné... o kterých nebude nikdo mluvit
a odhal tvůj úsměv ve hvězdě, pokud chceš
pro dnešní večer by to bylo dobré také tak jak to je
a to už nebude sloužit k žádnému štěstí
též k ničemu bude fantazie
spokojím se s uběhlým časem
slzu sfoukne vítr
která se vrátí k tobě
aby řekla sbohem...sbohem
má malá vzpomínka, ve které
jsem skryl roky štěstí...sbohem
a sleduj mě, jak čelím tomuto životu
jak by si tu stále byla
Možná jednoho dne vesmír přijme můj požadavek
a přinese nás poblíž
mezi posmrtným světem a mým hnízdem ve městě je velký rozdíl
i když se pokouším ho nevidět
a procestuji svět a budu volat tvé jméno po tisíciletí
a neodhalí se, když už to nebudu chtít
a ne teď tady na této posteli
ve které si uvědomuji tragédii
že tvoje vůně pomalu uvadá
slzu sfoukne vítr
a vrátí se k tobě
aby řekla sbohem...sbohem
má malá vzpomínka, ve které
jsem skryl roky štěstí...sbohem
a dívej se s pýchou, kdo setrvá
také války, které není schopen
a bez míru v hrudi
vím, že nemohu dělat vše
ale když se vrátíš, udělal bych vše a hotovo
a pevně se dívám na tyto dveře
protože jestli vstoupíš ještě jednou
znamenalo by to, že jsem už také mrtvý
a vrátil bych se k tobě
říct ti sbohem...sbohem
můj malý zázrak
sestoupil z nebe aby mě miloval...sbohem
a padají vzpomínky a padá celý vesmír
a ty stojíš tam
život je jak si ho pamatuješ
jednoho dne půjdu s tebou...