Já včera ještě nosil blázna šat,
a nevěřil jsem na tu sladkou vůni,
svět otočil se kolem osy jednou, jedenkrát
a teď už se mě nemusíte ptát.
REFRÉN:
Nádherná, nádherná, nádherná,
nádherná lásko postůj chvilku dýl,
ty jsi nejněžnějši tečka ze všech vět,
ty jsi květ, co sem slét,
tys můj šestý světadíl.
Šla městem,
pestrý šátek za ni vlál
a ve vlasech ji zahořela růže
já chvilku šel jsem za ní, chvilku vedle ní jsem stál
a v rozpačitém srdci oheň vzplál.
R:
Teď v zahradě snů svoji růži mám
a na její slávu verše píšu,
na bílém břehu touhy stojí naší lásky stan
a v něm tu svoji růži objímám.
R x3: