Zpráva z tisku:
„Obě delegace položily pak věnce
na hrob Neznámého vojína."
A co na to Neznámý vojín?
V čele klaka pak ctnostné rodiny
a náruč chryzantém, černá saka
a žena hrdiny pod paží s amantem.
Kytky v dlaních a pásky smuteční,
civí tu před branou.
Ulpěl na nich pach síně taneční
s bolestí sehranou
Co tady čumíte?
Vlezte mi někam!
Copak si myslíte,
že na to čekám?
Co tady civíte?
Táhněte domů!
Pomníky stavíte,
prosím vás komu?
Jednou za čas se páni ustrnou a při jdou poklečet
Je to trapas, když s pózou mistrnou
zkoušejí zabrečet.
Pak se zvednou a hraje muzika
písničku mizernou, ještě jednou
se trapně polyká nad hrobem s lucernou.
Co tady civíte?
Zkoušíte vzdechnout?
Copak si myslíte,
že jsem chtěl zdechnout?
Z lampasů je nám zle,
proč nám sem leze?
Kašlu vám na fángle!
Já jsem chtěl kněze!
Nejlíp je mi,
když kočky na hrobě,
v noci se mrouskají
ježto s těmi,
co střílej po sobě,
vůbec nic nemají.
Mňoukaj tence a nikdy neprosí
Neslouží hrdinům, žádné věnce,
pak na hrob nenosí Neznámým vojínům
Kolik vám platějí za tenhle nápad?
Táhněte raději s děvkama chrápat!
Co mi to říkáte?
Že šel bych zas?
Rád?
Odpověď čekáte? Nasrat!
Jo nasrat!