Auto zpívá píseň ospalou,
ulice jsou mírně pod parou,
sedím v koutě schoulená,
kabát mám přes ramena,
snad i spím.
Obrazovka snů se zapíná,
odfouknout jde hůř než ofina.
Dobrou noc a dobrý den
všem, co maj' se rádi navzájem.
Půlnoc je namodralá,
až sem z dálky mě se dovolala.
Říká: „Blázne, já jsem máma bloudících
a ty jsi dál dítě mé.“
Milencům dech lásky ulétá,
na chodnících Faust i Markéta,
okna jsou už načerno,
v nás však hodiny i po tmě jdou.
Půlnoc je namodralá,
až sem z dálky mě se dovolala.
Říká: „Blázne, já jsem máma bloudících
a ty jsi dál dítě mé.“
Půlnoc.
Půlnoc je namodralá,
až sem z dálky mě se dovolala.
Říká: „Blázne, já jsem máma bloudících
a ty jsi dál dítě mé.“ (2×)