Jářku Tě Bůch táto, zdravíčko mí strýci,
k čemu kecy, že mám ležet v nemocnici.
Típněte ty cíga, palte voskovici.
Doktor mi řek: "Koukej, musíme tam všici!"
Snad tu nejste marně, přece jen.
Otevřete okno, aby duše mohla ven.
Proč tu nejsi Ty, má pihovatá Báro.
Veselá a hloupá, jako v lednu jaro.
Tys byla má šance, jediná a krátká.
Uhnout z cesty, kterou zametá má matka.
Život jako klícka ze čtyř stěn.
Otevřete okno, aby duše mohla ven.
Řeknu Ti to rovnou, starostlivá máti.
Doplést mi tu šálu, už se nevyplatí.
Už je dávno víc než dostatečně dlouhá.
Na pořádnou smyčku popadla mě touha.
Říct jen: "Přišel pátek, vhodný den."
Otevřete okno, aby duše mohla ven...