Do věže mě zamkli, zeď mě objala
Za ní zůstal svět co tak tak znám
Tátou ponížená, dozor, věž a já
Můžu za to sama, co čekám
Jiná si než říká se, to srdce posoudí
Jak život prožiješ, to tvoje volba je
Tak vykroč ven, čas není sen
Jen touha tvá tě osvobodí
Nenapoví nikdo; A co dál?
Kým teď být smíš?
Neřekne ti, kde teď hledat cestu svou
Jen využij své dary, samostatný jsi,
Dáš-li mi teď srdce, správný klíč.
Mě osvobodíš
Obavy tě svážou, chyba vyleká
Hraješ roli špatnou jak se dá
Vyzkoušej, co svedeš, limit člověka
Hrdina vždy hlavu svou zvedá
Nenech jiné radit ti, co přeješ si, to víš
Čím lépe sebe znáš, tím více síly máš
Tak neváhej a vlasy měj jak zbraň
Co sama poví co smíš
Na tobě je co teď uděláš
Já už to vím
Kam až zajdeš sama rozhodni
Tak nech se unést horizontem
Křídla roztáhni
Klidným letem za svým osudem
Se osvobodím