Ony mě minuly,
všechny ty velké románky.
Měla jsem dojem, že mě okrádáš
o mé oprávněné šance.
Měla jsem jasno,
vše se tak lehké zdálo.
A tak jsem ti zasadila ránu,
jeden z nás musel jít, (k ránu)
ale teď je to jiné,
chci abys věděl, že:
[Refrén]
Jeden z nás vzlyká, jeden z nás klame
v posteli samotinká
do stropu zírá
přeje si, aby v něčí jiné byla.
Jeden z nás je sám, jeden z nás jenom
čeká na telefon,
lituje se, cítí se hloupě, cítí se provinile
a přeje si, aby nikdy neodešla.
Připadala jsem si
jako skrývaná atrakce,
cítila, že mě držíš stranou
od žáru a dění,
zrovna jako děcko,
tvrdohlavou a nepochopenou.
Tak jsem začala scénou
a jeden z nás musel jít,
ale teď jsem jiná
a chci abys věděl, že:
[Refrén:]