Ona sní o Lublani
když každé ráno v pět hodin vstává.
Ona sní o Lublani
očí jsou těžké a ospalé.
Na stanici čeká vlak,
a již osm lét je takto,
včera byl dešť a tma,
nebe je dnes jasné.
Mama jí nedala náděje
a otec zapomněl ji obejmout.
Nechce byt v duši stará,
a si v snech maluje lepší svět.
Ona sní o Lublani,
když na první prestávce jde na cigaretu,
a popel odvál vítr,
jakoby nechtěl byt zajatý
Ať nejde - to jí řekni,
protože dýchám pro ni,
bez ní můj život bude jít v temnotu.
Ať nejde - to jí řekni,
protože budu dávat jí všechno -
víru v sebe, sny, náděje.
Kam mě vede ten život,
teď nadává bez slov,
páč má dost čekaní
dlouhých dní a lét.
Kam ji vede šedá cesta,
její skrytá náděje.
Rada by chtěla z vesnice do města,
by někdo jí dveře otevřil.
Ona sní o Lublani,
a neví, že lidé tam taky jsou sami.
Od smutku je slepá,
a neví jaká je krásná sama v sobě.
Ona sní o Lublani,
protože rada by šla dopředu
a neví, že je někde někdo,
kdo ticho sní o ní.
Ať nejde - to jí řekni,
protože dýchám pro ni,
bez ní můj život bude jít v temnotu.
Ať nejde - to jí řekni,
protože budu dávat jí všechno -
víru v sebe, sny, náděje. (2x)
Ona sní o Lublani...