O dvě vrátka dál
tisíckrát jsem stál,
pod balkónem hlídal v tmách
letmý stín tvůj v záclonách.
Děvčat já moh' mít,
s kamarády pít,
avšak žár mě stále hnal
o dvě vrátka dál.
Kdo moh' znát, že spíš
o dvě vrátka níž?
Sobě sám jsem záviděl,
že jsem k lásce krůček měl,
šeptal: „Mám tě rád“,
milován a mlád,
to jsem k ráji měl, jak víš,
o dvě vrátka blíž.
Dnes mám, dá se říct,
o dvě vrásky víc,
nečekám už dávno v tmách
na tvůj stín tam v záclonách.
Divný hráč je čas,
obehrál i nás,
od tvé lásky hnal mě, hnal
o dvě vrátka dál.
Od tvé lásky hnal mě, hnal
o dvě vrátka dál.