Nyní si lehnu, abych se vyplakala,
mé slzy místo oveček počítala.
Pomodli se za mne, zhasni světlo,
já stejně celou noc probdím a propláču.
Nyní se uložím, abych se vybrečela,
prosím Pána, abych umřít směla.
Ale každé ráno se probudím
a své nebohé srdce zjihlé slyším.
Kéž bych mohla v noci spát,
a o tobě nechat si hezky zdát, /snít, že tvé objetí bude mě hřát,
ale nemohu snít, když nemohu spát,
tak se jen uložím a budu řvát. /lkát
„Spánek nevchází do očí uplakaných
a mé nebohé srdce je prostě nevědomé,
že teď patříš jiné,
tak se jen uložím, abych plakala.“
Spánek nepřichází do očí uplakaných
a mé nebohé srdce je prostě nevědomé,
že teď patříš jiné,
tak se jen uložím, abych plakala,
jen si lehnu, abych vzlykala.