V Káhiře nevědí, kolik je hodin,
slunce nad Ramblou není stejné.
Ve Francii je koncert, lidi se baví,
někdo nahlas zpívá, někdo křičí o smrti.
V Londýně pořád prší, ale dnes to nebolí.
Nebe neslevuje, ani při pohřbu.
V Nice je moře rudé od ohňů a od hanby,
od lidí na asfaltu a krve ve stokách.
A tohle obří tělo, které nazýváme Zemí,
s raněnými orgány, od Asie až po Anglii.
Galaxie lidí, rozptýlené po prostoru,
ale ten nejdůležitější je prostor v objetí.
Matky bez synů, synové bez otců,
osvícené tváře, jako zdi bez obrazů.
Minuty ticha, přerušeny hlasem:
"Neudělali jste mi nic".
Neudělali jste mi nic.
Nevzali jste mi nic.
Tohle je můj život, který jde dál
přese všechno, přes lidi.
Neudělali jste mi nic.
Nic jste nezískali.
Protože všechno jde i přes
vaše zbytečné války.
Jsou tu ti, kteří se křižují, kteří se modlí na koberci,
kostely a mešity, imámové i všichni kněží,
oddělené vchody do jednoho domu,
miliardy lidí, kteří v něco věří.
Paže bez rukou, obličeje beze jmen,
vyměňme si kůži, koneckonců jsme všichni lidi.
Protože náš život není úhel pohledu
a neexistuje nic jako mírotvorná bomba.
Neudělali jste mi nic.
Nevzali jste mi nic.
Tohle je můj život, který jde dál
přese všechno, přes lidi.
Neudělali jste mi nic.
Nic jste nezískali.
Protože všechno jde i přes
vaše zbytečné války,
vaše zbytečné války.
Zřítí se mrakodrapy, metra,
zdi rozdílů, zvednuté pro chléb.
Ale proti všemu teroru, který nám přehrazuje cestu
se celý svět vzchopí s dětským úsměvem,
s dětským úsměvem,
s dětským úsměvem.
Neudělali jste mi nic.
Nic jste nezískali.
Protože všechno jde i přes
vaše zbytečné války.
Neudělali jste mi nic.
Vaše zbytečné války.
Nevzali jste mi nic.
Vaše zbytečné války.
Neudělali jste mi nic.
Vaše zbytečné války.
Nic jste nezískali.
Vaše zbytečné války.
Vím, že všechno už se nevrátí.
Štěstí odletělo
tak, jak pryč odlétá bublina.