Mikula řekl Ježíšek:
"Konečně se musí něco stát!
To, že jsme tak často zmateni
to nesmí pokračovat takhle.
Všude, kam si vánoční čas dal
naše staré oblečení,
a červený kabát, který patří
jistě Ježíšek.
Protože nosím mámu na hlavě
a v ruce křížence,
Zajímalo by mě, jak jsou oba z nás
může někdy zaměnit."
Ježíšek řekl Mikula :
"Drahý příteli, je mi líto.
Máš na sobě tak důstojné
vaše staré biskupské šaty.
Že nejsme nejmladší,
o tom není pochyb
ale starší než tisíc let
je Mikula sám.
Byl jste v bezpečí pro děti,
a oni tě milují, víš, víš,
a dnes dáte každé dítě
něco v botě."
Z oblohy zpívalo jasné a průhledný,
vánoční anděl, nádherný:
"Vy dva jste mě poslouchali,
a pak dát mír!
Co děti v době Vánoc
vidět ve svých snech,
stát se velkými lidmi, jako vy,
Pravděpodobně nikdy zcela nerozumíte.
Každé dítě dělá svůj vlastní obrázek,
a pevně věří v to.
Mikula je určitě v tom
a také Ježíšek.
Ale to ho jen dovolí do srdce,
což je větší a menší,
kdo je připraven být dítětem,
to je důležité,
Mikula a Ježíšek. "