Skutky mé jak šípy poraní,
slova neléčí když přikládám je na rány.
Chtěl bych sílu mít a změnit se
a jít jinou cestou dál.
Ta však skrývá se tam v hlubinách mích dní.
(Kenai):
(Codo, provedl jsem velikou špatnost.)
Zbloudil jsem a stydím se...
(Koda):
(Ten příběh se mi nelíbí.)
Tys věřil mi, já zklamal tě, bratře medvěde...
(Kenai):
T(voje matka nepřijde.)
Kdo zatají co měl by říct, ať hanbu v očích má...
(Koda):
(Né)
V noci modlím se, ať promluví má duše zoufalá.
Jak mám jít dál, když
v temnotách strach můj mě drží.
Jsme svázán v poutech svých
a právem jsem v nich uvězněn,
trápí mě můj další den.