Bez tebe mám jenom chvíli dlouhou,
Naplněnou spoustou divnejch snů.
V nich starý kostel modlí se mou touhou,
A já prosím: nechte zvony znít.
Chtěla bych znát píseň hrozně dlouhou,
Vyzpívat v ní samotu mých snů.
Tys naučil mě polovinu pouhou,
A já prosím: nechte zvony znít.
Jen zvony ví, co jsi mi vzal.
Jen zvony ví, co bude dál!
Přijde jednou skladatel a básník,
Který umí sto divnejch snů žít.
Má píseň bude růst jak křehkej krápník,
A tak prosím: nechte zvony znít.
A tak prosím: nechte zvony znít!
A já prosím: nechte zvony znít!