Boj za úsvitu, slunce a dým.
Málokdo ví, co s ním bude dál.
Co se zítra zrodí v myšlenkách ?
U někoho naděje, u někoho - strach.
Věnec z růží vlastní tíhou klesl.
Mami, ke komu jsme se to modlili ?
Kolik si ještě vezme
tvých dětí, ta, která ani není tvojí válkou ?
Dcery a synové stali se rodiči,
jejich sny hráli všemi barvami,
jenže políbili ruce lžím.
Vyměnili dny za pusté noci.
Tak dobře bylo, tam někdy.
Tam, kde není potu a tam, kde není slz.
Jen v tom nebyl žádný smysl -
Už dál takhle nemůžu, a jak můžeš ty ?!
Věnec z růží vlastní tíhou klesl.
Mami, ke komu jsme se to modlili ?
Kolik si ještě vezme
tvých dětí, ta, která ani není tvojí válkou ?
Věnec z růží vlastní tíhou klesl.
Mami, za to jsme se nemodlili !
Kolik si ještě vezme
tvých dětí, ta, která ani není tvojí válkou ?