Na vrcholcích v noci panuje sníh,
ani stopa po lidech
Ta samota královstvím je,
královnou jsem vloček všech
Už kvílí vítr a hřmí bouře v srdci mém,
zlobu vyšeptám v tichu mrazivém
Já byla v zámku vězněná,
skrývej city, buď skříňka zamčená,
to táta chtěl
Ty dny pryč jsou,
svět zná tvář mou
Najednou, najednou
chci skončit s tou hloupou hrou!
Najednou, najednou
dveřmi prásknu za sebou!
Já jsem svá,
to chci dokázat všem,
v bouři rozkvétám
a mráz v duši vítězí nad sluncem
Je zvláštní, jak z té dálky
se všechno menším zdá
I ten strach, co ve mně vládnul,
je loutka bezmocná
Jen vyzkouším, jak mocná jsem
a k výšinám mě zvedne zem
V mé říši bez konce chci žít,
klid mít
Najednou, najednou
volná jsem, kráčím oblohou,
najednou, najednou
mé slzy šperkem jsou
Já jsem svá,
jsem hráč i rváč!
V bouři rozkvétám!
Moc má se vzduchem vznáší
v kódu neznámém
a chladná duše září
v krystalcích jak diadém
Mé myšlenky se tříští,
jedna smysl má,
je pasé minulost,
když svítat začíná!
Najednou, najednou
úsvit dává mi sílu svou,
najednou, najednou
už nejsem dívenkou
Já jsem svá,
křídla má hlas můj!
V bouři rozkvétám,
chci žít v zimě bez konce život svůj!