Na bojnom polju [Czech translation]

"Čtením nenapsaných knih jsi zapomněl na ty napsané

A v těch, se ty, knihách, můžeš dozvědět, že

Pastýři, dvakrát pokřtěni, byli - Velký župan srbský Stefan Nemanja

A jeho syn král Stefan I. a arcibiskup sv. Sáva a Stefan Uroš II.

A král Milutin a srbský císař Stefan Dušan "Silný".

Mohl jsi vidět, a taky si přečíst, že ti pastýři neztráceli ovečky

A že srbský národ nebyl stádem ovcí, které by je následovalo na porážku

Že před nimi utíkali i lvi

Takže na základě toho, co bylo, můžeš tušit, co bude následovat"

Brzy ráno v průvodu zámek opouštím

Na rameni sokol a pode mnou je vraník

Odpouštím svému blízkému, když cinkají řetězy

Brána se otevírá, příkop přemosťuji

Z věže se matka dívá, slzám téci nedá

Štěkot věrného psa, z pole pozdrav sedláka

Zástava vlaje ve větru, ponurost mnou prostoupá

Ale to jen na chvíli, obrana je svatá

V těle se mi vaří krev, když cválám vesnicí

Podél potoka na mýtinu, kde stojí kostel bílý

Základy mého rodu, tady nastane svaté přijímání

Zvony zvoní, ozvěna rohů hlásí, že přijíždí rytíř

Sundávám z hlavy helmu, z oře sesedám

Třikrát se pokřižuji za víru, která je mi Bohem dána

Přichází ke mně igumen, na ruku mu polibek

Vítám se s bratry po hrdinských způsobech

Na shromáždění jsou všichni, lesk z brnění září

Jak svatozář světců se blyští mocná ostří

Spouštím se na kolena, krev a tělo Ježíše

Jsou povzbuzením k boji, k němuž teďka blízko jsem

"Když má milá, že odejdu, uslyšela

Na helmu mi květ měsíčku zavěsila

Sbohem, první nenarozený syne

Sbohem růže, sbohem rozmarýne"

Na koni, na bojišti, vlajka na kopí

Jeden vedle druhého jak ve svazku jsme proutí

Hustý liják šípů, strach tu místo nemá

Vytahuji meč z pochvy, nahoru štít i helma

Pouštějí se do sebe dvě armády jakoby dvě řeky

Silou prvního útoku jsme prorazili tři řady

Hluk hromů, křiku, vytí

Tvrdé zvuky oceli v zápalu bitvy

Ostří šavle udeřilo, oř padá jako kláda

Obklíčí mě nepřítel, napadena má zástava

Rozmáchnu se sekyrou, s hlavou letí i helma

Špatně jste si vybrali, už čeká na vás Alláh

"Už je pozdě na to mluvit

Slova se změnila ve vojsko"

Oči sklopené, ticho, před bitvou modlitba

Obrazy matky, políbí dítě, já se k ní přidávám

Na nebi, je-li to nutné, protože tam patříme

My jsme nebeský národ, ale i na Zemi se zázrak stane

No, sílo, pojď se mnou, cítím tě v sobě

Útočím, vidím svou smrt, ale i slíbený život

V duši mír a klid, noc je plná měsíce

V hlavě hysterie, běs, ostří protíná meče

Nemyslím na milost, slyším nepřítele křik

Tma padá na oči, spoustě duší dávám věčný mír

Už nic není důležité, vyrážím jako první

Pach smrti ve vzduchu, kapky krve na tváři

Chuť krve je jak med, běsem se mi rozpadá brnění

Prsa v hruď v obraně svého dědictví

Hrdý, své vojsko vedu až k triumfu

Bratry spojil osud, vítězství je možností jedinou

"Jestli nám teď uteče Đorđe

Vězte, že to nebude dobré"

Sakra! Znovu mi kůň umřel pod nohami

Škoda, byl dobrý, ty pohanské sráče lovil

Bezbožnou hordu, která si nezaslouží mé ohledy

Protože já jsem Đolo Iznogud, velký vezír

Za východu jsem byl vyslancem královým

Jednal jsem jako zralý, ale stan jsem jim zapálil

Jeden provokatér, další drsní podvodníci

Tak shořeli, protože mě podvedli - dlouho jsme se nebili

Teď pozoruju svou hrdou hroudu bystrým okem

Z boku vytahuju šavli, kterou jsem získal na východě

Pětsetkrát kovaná, pětsetkrát krvavá

Stejně jak mí drsní bratři mi záda kryla

Šavlí mávám, křičím na Vladimira: "Dávej bacha!"

Udeř, ohni se, za zády máš Turka!"

Božidar na boku se svou družinou dobře drží se

Hledím a divím se, kolik jich pálí se

A nad žalobci soudce, bratři

Brnění, meč a pochva, Byzanc v naší duši

Rytíři řádu draka znovu přicházejí

Protože my jsme věční, vaši králové odcházejí

Utíkejte, už je pozdě

Singidunum Sindikatum teďka vítězí

Utíkejte, pozdě je

Đolo Iznogud tady velí teď

"Všichni klidně vyskočí na nohy

A vezmou si lehkou zbraň"

A po velkých příměřích a po silných paktech

Palice je v rukách krvavých až po loket

Nastal čas na bitvu, nastal čas na obranu

Sleduji svou armádu jako archandělem vyvolenou

Všechna brnění jak čest svého rodu jasná

Život ve jménu cti Nejvyššího Boha

Všechny truchlící matky, slyším jak stále pláčou

Život odešel už když ostřily se meče

A teď jdete smrti vstříc přímo bezhlavě

Nenávist se přiživuje když meč brnění probije

Lidskost stranou, otroctví nikdy více

Svatá země se brání, bitva vždycky vyhraje

Dvouhlavý orel na štítu, růženec kolem krku

Svatost je v obilí, kříž cennější než všechno zlato

Ať vidíme syté děti, dejme jim světlo místo temnoty

Odcházíme v mýtu Serbona, Boha války

"Nerozhoduji se, jestli půjdu do bitvy

Podle toho, jak velká síla jde proti mně

Ale podle toho, jakou posvátnost bráním."