Pravidla jsou věčná, berou mi dech.
V kamenech závazný příkaz.
Oslov nás krásou a slova si nech.
Dnes překvapí vás můj hlas.
Proč mám
být jenom pouhou loutkou?
Zkus roubík mi dát!
Zlomit vůli pevnou mou!
Kdo slov se vzdává?!
Do rukou zbraň dává!
Těm, kdo nám krutě vládnou!
Ústa má nemohou být němá…
Němá!
Bouři (poutám!)
V její sílu doufám!
Kdo po tichu by toužil?
Ústa má nebudou dál němá!...
Do klece mě zavřít nech!
Zemřít jak ptáče nehodlám!
Zlomená jsou moje křídla zlatá.
Vzlétat, zářit mám!
(Kde ten hlas můj) zaznít má…
v tichu krásném?!
Proč mě pokorou chceš ubít?!
Nezkrotná jsem!
V těchto dnech ústa všech jsou němá!
Němá!
Chci dýchat!
A dusí mě s nestvůrou být!
Nic mě s ďáblem nezasnoubí!
Ústa má nebudou dál němá!
Ústa má nebudou dál němá!
Němá!