Napiš na cizí obálku,
co jsi v dopise nenapsal.
A jen krůček k odvážné smrti
buď takový, jakým Bůh tě znal.
Podívej, jak úsvit přichází,
jak se sníh neuvěřitelně třpytí.
Nespěchej, ona ještě počká.
Jen chvíli.
Vzpomeň na zahradu kolem domu,
kde jsi jako malý žil svými sny,
kde ti otec čítával před spaním
a ty sedával s ním u ohně.
Podívej, jak úsvit přichází,
jak se sníh neuvěřitelně třpytí.
Nespěchej, ona ještě počká.
Jen chvíli.
Vzpomeň si na svou první lásku,
nech svou duši znova se zatetelit.
Naposledy se usměj pro ni,
je to lepší, tak to méně bolí.
Podívej, jak úsvit přichází,
jak se sníh neuvěřitelně třpytí.
Nespěchej, ona ještě počká.
Jen chvíli.
Napiš na prázdnou obálku,
co jsi v životě nikdy nedokázal říct.
A jen krůček k odvážné smrti
buď takový, jakým Bůh tě znal.
Podívej, jak úsvit přichází,
jak se sníh neuvěřitelně třpytí.
Nespěchej, ona ještě počká.
Jen chvíli.
Buď trpělivý, ona ještě počká,
ještě chvíli...
Nespěchej, jaro už přichází,
za chvíli...