Tak zase vzpomínám
na lásku minulou,
chvíli ji proklínám,
náladu pod nulou.
Byla jak lavina,
krásná a nevděčná.
Zdá se teď laciná
a já jsem zbytečná.
To snad byl jiný svět,
já měla jinou tvář,
to musel vymýšlet
bláznivý pohádkář.
Takhle se neloučí,
já doufám raději,
že tím to nekončí.
Že někde hlouběji,
navzdory myšlenkám,
pod jejich příboji
i já tam někde mám
mys dobrých nadějí. (3×)
Všechno se změnilo.
Tak dobrá, co má být?
Že něco skončilo,
něco se musí dít.
Že slunce zapadá,
na to si kdekdo zvyk'.
Když láska uvadá,
tak by hned spustil křik.
Ty jsi byl větroplach
pro chvíle sváteční,
já měla zvláštní strach
v paprscích slunečních.
Teď už jsme skuteční,
a ne jen vysnění
milenci nevděční.
Ty dny mi scházejí
a já ti nescházím.
Jak prsten s kamejí
já v sobě nacházím
mys dobrých nadějí. (3×)
Je to jen hledání,
svět nových možností
a nových setkání
a nových něžností
a nových zklamání,
které mě čekají
ze zamilování.
Sny dovyprávějí
mé lásce budoucí,
pro ni a právě jí
já v sobě najít chci
mys dobrých nadějí. (3×)