Oni nevědí, co to je „bolest“,
oni nevědí, co to je „smrt“,
oni nevědí, co to je „strach“ -
stát osamotě mezi červivými stěnami.
Major je všechny do jednoho zardousí, už jde.
Dupá holinkami, ale uklouzl na ledu.
A my jsme led pod nohama majora!
Oni se snadno smějí, mají živoucí oči,
oni jsou bezbranní, líbí se jim život
a všichni jsou pospolu, a tak to bylo vždy,
oni jsou poslední, kdo si pamatuje, co to je „světlo“.
Ale nám nezůstalo nic - umíráme.
A jediné, co zmůžeme, je být ledem.
Ale my jsme led pod nohama majora!
Když jsem s nimi, přestávám umírat.
Mají rozevřené ruce a barevná slova.
Oni dýchají trávou a je jim vše ukradené.
A major je jde ničit.
Nikdo z nich nás nepřijme, nikdo nás nepochopí.
Ale major uklouzne, major upadne.
Vždyť jsme led pod nohama majora!
Dokud jsme, tak budeme zlým ledem.
A major uklouzne, major upadne.
Vždyť jsme led pod nohama majora!