Jsem tak unavena životem,
dusím se všemi svými dětinskými strachy.
A jestli musíš odejít,
přeji si, abys odešel hned.
Protože Tvá přítomnost stále setrvává zde,
a tak nemohu být sama.
Tyto rány nevypadají, že by se kdy zahojily.
Tahle bolest je až příliš skutečná.
Je toho jednoduše tolik, že to čas nedokáže vymazat.
Když jsi plakal, stírala jsem všechny tvé slzy.
Když jsi křičel, bojovala jsem se všemi tvými obavami.
A držela jsem tě za ruku po celá ta léta.
Ale stále
jsem to já.
Upoutával jsi mě
svým rezonujícím světlem.
Teď jsem připoutána k životu, který jsi tu zanechal.
Tvá tvář pronásleduje
mé kdysi příjemné sny.
Tvůj hlas zahnal
všechen můj zdravý rozum.
Tyto rány nevypadají, že by se kdy zahojily.
Tahle bolest je až příliš skutečná.
Je toho jednoduše tolik, že to čas nedokáže vymazat.
Když jsi plakal, stírala jsem všechny tvé slzy.
Když jsi křičel, bojovala jsem se všemi tvými obavami.
A držela jsem tě za ruku po celá ta léta.
Ale stále
jsem to já.
Tolik jsem se snažila uvědomit si, že už tu nejsi.
Ale třebaže jsi stále se mnou,
jsem pořád sama.
Když jsi plakal, stírala jsem všechny tvé slzy.
Když jsi křičel, bojovala jsem se všemi tvými obavami.
A držela jsem tě za ruku po celá ta léta.
Ale stále
jsem to já.