Jsem tak unavená bytím tady
zatlačena všemi svými dětskými strachy
a jestli musíš odejít
přeji si abys prostě jen odešel
protože tvá přítomnost tu stále přetrvává
a nenechává mě o samotě
nezdá že by se tato zranění hojila
ta bolest je příliš skutečná
je toho tolik co čas nemůže vymazat
(Refrém)
Kdybys plakal setřela bych všechny tvoje slzy
Kdybys křičel zahnala bych všechny tvoje strachy
a držela bych tvou ruku po všechna ta léta
ale ty pořád máš mě celou
Uchvacovával jsi mě svým rezonujícím světlem
ale teď jsem svázána životem který jsi nechal za sebou
tvoje tvář, mě pronásleduje v mých jediných příjemných snech
tvůj hlas, zahání všechen zdravý rozum co mám
nezdá že by se tato zranění hojila
ta bolest je příliš skutečná
je toho tolik co čas nemůže vymazat
(Refrém)
Tak moc jsem se snažila říci sama sobě
že jsi pryč
ale i přesto jsi stále se mnou
byla jsem sama celou tu dobu
(Refrém)