On nadšený a mladý byl, je nikdo nespočítá.
Dal jim svou písní spoustu sil, zpíval že brzy svítá.
Vítr ohýnky stý svící vlál, nad hlavy zvedal se dým,
Zpíval, že načase strhnout val...
A oni zpívali s ním.
Vytlač mříž ze stěny pryč
A rozbij pouta, zlámej bič!
Věř, zdí se zhroutí, zhroutí, zhroutí
A pohřbí starý svět, jen cvič!
(2x)
Každý nazpaměť píseň znal, a hudba rozehřála dav.
Heslo, že třeba strhnout val, dosáhlo srdcí a hlav.
Zvedal se zpěv a do rytmu smál, a potlesk byl jak palba z děl,
Však řetěz tížil, naprostá tma...
Přesto jeho zpěv stále zněl:
Vytlač mříž ze stěny pryč
A rozbij pouta, zlámej bič!
Věř, zdí se zhroutí, zhroutí, zhroutí
A pohřbí starý svět, jen cvič!
(2x)
Až jejích počet sáhl do nebes, poznali sílu a čest,
A s písní, že úsvitem skončí děs, šli na náměstí měst;
Trhali zdivo a stránky knih - Tenhle s námi! Ten proti nám!
Kdo sám ten bude nejhorší z nich!
A zpěvák byl také sám.
Mlčel, poslouchal kroků hluk,
Spatřil ten děsivý pochod,
A stěny rostly, rostly, rostly,
Řetěz se kymácel u bot...
Mlčí, poslouchá kroků hluk,
Vidí, jak davy svorně jdou,
A stěny rostou, rostou, rostou,
A řetěz visí u nohou...