Zajisté, toto je můj ráj
hledat jeho odraz
v předmětech černé barvy
a slyšet v hlase máj
Zajisté, toto je můj ráj
v paprscích okenního světla
tak blízko se zdá nebe
když oči mají barvu ráje
a je dobré, že on neví
o takové jako jsem já
a že v mých snech
vanilkové sněhové vločky - zima
a pod stopami bosých noh
je vánice a led
on nikdy více
neodejde z mé mysli
a nestydím se křičet
o tom, že je to láska
jeho slova za tři minuty
tak propálily mou krev
stále si opakuji
že je vše v pořádku
ale rozumím, že ho potřebuji
ho stále potřebuji
možná je toto můj ráj
toulat se, a při tom trhat kytice
zachránit je od větru
a lhát, že daroval květy
ovšem, pokud by jsi to nebyl ty
já bych se nesetkala s východy slunce
tvé chladné planety
kterou dělí mosty