Říká se, že neklidné tělo
může skrývat pokojného ducha.
Vesmírný cestovatel i osadník
mají vzdálené cíle.
Ať zkoumám vesmír
nebo pátrám uvnitř,
nezáleží na tom,
pokud si mohu říct,
že jsem se vždycky snažil.
Tak jako vlna v oceánu, život je pohyb
stále dál
Jako vítr, co věčně vane, život plyne
stále dál
Jako východ slunce zrána, život je rozbřesk
stále dál
Cením si každé minuty,
jsem součástí toho všeho,
s touhou jít stále dál.
Procestovala jsem všechny země,
cestovala jsem ve své fantazii.
Zdá se, že jsme na cestě,
na výletě prostorem a časem.
A někde leží odpověď
na všechny otázky proč -
co dělá ten rozdíl
mezi neživými věcmi a živými bytostmi -
je to vůle zůstat naživu.
Tak jako vlna v oceánu…
Ranní vánek, který čeří mořskou hladinu,
křik racků, kteří se vznášejí nade mnou -
vidím a slyším to,
ale jak vysvětlit
zázrak okamžiku,
že jsem naživu
a cítím slunce,
které přijde po každém dešti?
Tak jako vlna v oceánu…