Vypněme světlo a budeme mlčet
o tom, co nelze slovy říci,
nelze psát, nelze zahrát,
pouze mlčet, potichoučku mlčet.
Mlčme o tom, co děvčata
neumí schovat, že nemohou spát.
Mlčme o mně a o tobě,
Mlčme, dokud nezachceme křičet.
Měsíc upadl, temno v pokoji.
Jak dobře, že ses naučila mlčet
O tom, o čem bys nikdy nemohla lhát.
O tom, na co by ses mě nikdy nezeptala.
My budeme spolu ležet v posteli,
Ležet jak sníh - vodou stékat.
Budeme se dychtivě svým slzám bránit
a s nimi slovům, která neříci.
Pojď, pomlčím ti přímo na ouško,
Vychladl čajový hrneček.
A my stále máme o čem mlčet
A my stále máme o čem lhát
Až světlo probije se skrz naše záclony
Znovu, jak všichni, začneme mluvit
A dokud je ještě temno v našem pokoji
Pojď, budeme spolu prostě...