Мой друг художник и поэт [Moj drug hudozhnik i poeht] [Czech translation]

Můj přítel malíř a básník

jednoho deštivého večera

namaloval na okno mou lásku.

Ukázal mi zázrak na zemi

a já jsem mlčky seděl u okna a vychutnával ticho

Od té doby byla láska mou společnicí.

A čas plynul jako voda

a já se cítil příjemně,

když jsem vyhlížel z okna za deštivého večera.

Ale rok za rokem jsem vídal smutek

v očích své lásky,

lehkou stopu deštivé nudy

a má láska náhle změnila barvu.

Má láska změnila barvu,

nádherný slunečný den je pryč,

noční stín padá na mou lásku,

švitoření veselých barev, hru magického ohně.

Má láska mi už nepřináší radost.

Jemné odstíny vybledly,

výšky a hloubky se ztratily

a ostré linie vymizely.

To je portrét lhostejnosti,

má láska se mi dívá do očí,

ale já se ani neraduji ani nezlobím.

Hluboký klid nebarevných snů

se mnou sdílí své mlčení.

A oduševnělá tvář ztratí své dobré rysy,

má láska ve mně nakonec zemře

a nešťastné dešťové kapky budou stékat po mém okně.

Má láska odchází a tiše pláče.

A duhu minulých dnů

pokryje prach nadcházejících let

a vzpomínky na ni ztratí barvu.

Malba na okně bledne

a není naděje, že ji zachráním,

ale jak bych mohl vrátit své lásce

barvu radosti?

Možná bych však měl rozbít to okno

a vrhnout se do jiného světa?

Kde žije malíř a básník

a maluje svět zalitý sluncem.