Přišel jsem domu, jak vždy, zas sám.
Můj dům je prázdný, ale náhle zazvonil telefon,
a budou do dveří klepat a z ulic křičet,
že dost se spánkem. A opilý hlas řekne: "Dej mi žrádlo."
Mí přátele vždy jdou život maršem,
a přestávky dělají jenom u výčepu.
Můj dům byl prázdný, ale teď je tady plno.
A kdoví pokolikáté tam mí přátele pijí pivo.
A někdo je na záchodě až moc dlouho,
a přitom rozbil okno a mě je to popravdě jedno.
Mí přátele vždy jdou život maršem,
a přestávky dělají jenom u výčepu.
A já se směji, ač to není vždy vtipný,
a zlobím se, když mi tvrdí,
že žít, jak teď, se nesmí.
Ale proč? Vždyť žiji.
Na tohle nikdo neodpoví.
Mí přátele vždy jdou život maršem,
a přestávky dělají jenom u výčepu.