Možná jsem zakletá.
Do mých snů přilétáš, když spím.
Vím, že jsem ztracená
v bílé měsíční záři tvé.
Nejsem náměsíčná,
po střechách nechodím jak ty,
v roletách ukrytý
každý stín pročesáváš.
Měsícem svázaná
jako pentlemi bílými,
nikým nehledaná,
láska v duši mi klíčí.
Má se stát, co stát se má,
chci nocí naslouchat
myšlenkám hříšným,
co měsíc mi šeptá.
Má se stát, co stát se má,
chci zůstat zakletá
dál s těmi slůvky,
až ráno se vzbudím.
Šeptá mi o hvězdách,
o hvězdách vzdálených jak on
bílá zář, hvězdný prach,
co mi tvář zasypává.
Šeptá mi o láskách,
skoro se červenám a pak
na těle, na víčkách
jeho dotyky svítí.
Měsícem svázaná
jako pentlemi bílými,
nikým nehledaná,
láska v duši mi klíčí.
Má se stát, co stát se má,
nocí chci naslouchat
myšlenkám hříšným,
co měsíc mi šeptá.
Má se stát, co stát se má,
chci zůstat zakletá
dál s těmi slůvky,
až ráno se vzbudím.
V záři měsíce
udělám cokoliv,
nocí vrátit se,
abys zůstal tu jen,
abys zůstal tu se mnou.
Má se stát, co stát se má,
nocí chci naslouchat
myšlenkám hříšným,
co měsíc mi šeptá.
Má se stát, co stát se má,
chci zůstat zakletá
dál s těmi slůvky,
až ráno se vzbudím.
V záři měsíce
udělám cokoliv,
nocí vrátit se,
abys zůstal tu jen,
abys zůstal tu se mnou.
Možná jsem zakletá.
Do mých snů přilétáš, když spím.
Vím, že jsem ztracená
v bílé měsíční záři tvé.