Mikula a Ježíšek

Mikula řekl Ježíšek:

"Konečně se musí něco stát!

To, že jsme tak často zmateni

to nesmí pokračovat takhle.

Všude, kam si vánoční čas dal

naše staré oblečení,

a červený kabát, který patří

jistě Ježíšek.

Protože nosím mámu na hlavě

a v ruce křížence,

Zajímalo by mě, jak jsou oba z nás

může někdy zaměnit."

Ježíšek řekl Mikula :

"Drahý příteli, je mi líto.

Máš na sobě tak důstojné

vaše staré biskupské šaty.

Že nejsme nejmladší,

o tom není pochyb

ale starší než tisíc let

je Mikula sám.

Byl jste v bezpečí pro děti,

a oni tě milují, víš, víš,

a dnes dáte každé dítě

něco v botě."

Z oblohy zpívalo jasné a průhledný,

vánoční anděl, nádherný:

"Vy dva jste mě poslouchali,

a pak dát mír!

Co děti v době Vánoc

vidět ve svých snech,

stát se velkými lidmi, jako vy,

Pravděpodobně nikdy zcela nerozumíte.

Každé dítě dělá svůj vlastní obrázek,

a pevně věří v to.

Mikula je určitě v tom

a také Ježíšek.

Ale to ho jen dovolí do srdce,

což je větší a menší,

kdo je připraven být dítětem,

to je důležité,

Mikula a Ježíšek. "