Zavři oči a vztáhni dlaň,
jen tak do prostoru,
kde netikají hodiny
a nezní žádný tón.
Zavři oči a vztáhni dlaň
k nocím na obzoru,
jež přinášejí prázdniny
a lásky dech.
Snad ston,
co zašumí jak příboj
a serve z čela hráz
a oslní jak výboj
a překvapí jak sráz
a naplní tě steskem,
snad něhou, co já vím,
a přiková tě bleskem
k těm dnům, rtům bláznivým,
co prostoupí tvou duší jak zvuk,
jak slunce zář.
Jsi láskou mou, co tuší
můj tep, můj strach i tvář.
Té hodiny, co hájí
břeh snů, jak jitřní svit.
Nech křídla, která tají.
Já můžu bez nich žít.
Nech oči mé, ať vidí
nocí chuť laskavou
i náruč, co se stydí,
když padám únavou.
(2×):
Až na dně dna všech přání
mě obklopíš jak proud.
Měj, lásko, slitování,
ať smím se nadechnout
a uvěřit, že čekáš
v tom prostoru,
v tom tichu,
kde netikají hodiny
a nezní žádný tón.