Marta Jandová - Dotyky Slávy

Kde jsou ty časy kdy holčičku svou,

Tak rád jsem houpaval na kolenou.

Dávno jsi velká a vlastní svět máš,

Byli jsme čtyři zbyly jsme už jen dva...

Aaaa jen dva...

Bylo to užasný žít s legendou,

Málo kdo chápal že věci tu zvláštní jsou.

Kde jakej táta dal svý děti spát,

Ty jsi byl pryč a já mohla jsi o tom jen zdat...

Aaaa jen zdát...

Dotyky slávy přišly náhodou,

Vyrostly s námi každý máme svou...

Aaaaaaaaaa...

Aaaaaaaaaa...

Štěstí jsou střípky sem tam osloví,

Proč nám nic nikdy včas nenapoví...

Kdo ví ...

Vůbec jsem nechtěla zpívat a hrát,

Jen někde žít s někým kdo by mě chtěl mít rád...

Aaaa mít rád...

Dotyky slávy přišly náhodou,

Vyrostly s námi každý máme svou...

Aaaaaaaaaa...

Aaaaaaaaaa...

Kde jsou ty časy už holčička má,

Dotkla se slávy a možná je dál než já...