Tak tu sedím, ruce v klíně
a čas se vleče, loudá líně
a náhle vím, že ticha plný dům už mám.
Sčítám chvíle i pátky,
stokrát vracím si tě zpátky,
stokrát slyším tě jít jako teď sem k nám.
Když východní vítr vál
a dál k břehům vzdáleným hnal lodí přídě,
když východní vítr vál,
řekl jsi, až se vrátíš domů,
nezabloudíš v stínu stromů,
když za oknem, co září tmou, budu já
maják,
tvůj maják.
Čekám rána, noci vítám,
světlo zhasínám, když svítá.
Úžeh léta střídá chlad podzimní a déšť.
Ticho hodiny krájí,
než se zvony rozhoupají,
z přístavu hlas zavolá, lodě se vracejí k nám.
Když východní vítr vál
a dál k břehům vzdáleným hnal lodí přídě,
když východní vítr vál,
řekl jsi, až se vrátíš domů,
nezabloudíš v stínu stromů,
i kdybys viděl sám, že cesta je zlá,
vždyť za oknem, co září tmou, budu já
maják,
tvůj maják.