Karel:
Lásko,
dlouho už má jediná,
s tvou vůní usínám.
Monika:
Má lásko,
jediná z mých pravdivá,
čas dál ti nesmí lhát.
Karel: A já,
Monika: já
Oba: vím, že i dál láska má
i ta tvá
Monika: platná zůstává.
Závidí,
Karel: ať závidí
Oba: i ten, kdo se nám jen smál,
ó, smál,
jak ty můžeš být – můj ideál.
Tvůj dech,
tvůj tep se stává mým
a všem teď oznámím,
Monika: že vcházím
Oba: a tep hned výš letí nám
a já si začínám.
Monika: Já vím,
Karel: já vím, já vím,
Oba: své chyby máš, já své,
já vím,
Monika: že i hádáš se rád,
Karel: že i hádám se rád.
Oba: Přesto vím,
čím jen ty můžeš mi být, ó,
Monika: být můj a být i dál jen můj,
Oba: můj ideál.
Ó, já vím,
Karel: já vím, já vím,
Oba: své chyby máš, já své,
já vím,
Monika: že i hádáš se rád,
Karel: ó, prý hádám se rád.
Oba: Přesto i já
za tebou dál chci stát,
Karel: a dál,
Monika: dál
Oba: všem budu přát,
Karel: ať má,
Monika: má
Oba: je někdo rád,
svět láskou zavátý,
Monika: je můj,
Karel: můj i tvůj,
Oba: můj ideál,
Monika: můj ideál,
Karel: ideál,
Oba: můj ideál.