LeHomoLe lyrics

Tak zase jeden den úzce spjat s realitou

s vůní tvou a touhou, tou, co nejde ovládnout.

Chvíli plout, jen tak ve dvou,

pak si lehnout a být prosté radosti z toho,

že žít můžem.

I když jen jednou, ale tim spíš,

člověk člověku blíž, dokud to nepochopíš,

tak budu nekonečně psát tisíce básniček

a budeš jednou z mých holčiček.

Vždyť i Libor má Zdenu

a Igor Irenu,

každej druhej má ženu,

jen já žádnou neseženu.

Věra a Luděk

a Radek s Ríšou

se poznali včera

a už si spolu píšou.

Vasil má Natašu

a Imrich zase Ilke,

Julmi má Hokachu

a Brabcová je s Jílkem.

Had má svojí hadici

a maj spolu hádky,

jen já rušim tradici

a držím se matky,

'protože ta mi vždycky říkala,

že život je jako bonboniéra

a že je vcelku jedno, kde začnu.'

Tak jsem si řek, že když mám takovej pech,

přeskočím na druhej břeh a zkusím štěstí na pánech,

což vyrazilo dech především těm, co jsem znal,

snad proto v posledních dnech se drželi dál.

A já to nechápal a toužil po lásce

a vroucím objetí, tak jako v pohádce.

Stal jsem se obětí samoty v zajetí

a že je ti to jedno, tak to mě celkem sebralo.

Vždyť i Libor má Zdenu

a Igor Irenu,

každej druhej má ženu,

jen já žádnou neseženu.

Věra a Luděk

a Radek s Ríšou

Se poznali včera

a už si spolu píšou.

Vasil má Natašu

a Imrich zase Ilke,

Julmi má Hokaschu a Brabcová je s Jílkem.

Had má svojí hadici

a maj spolu hádky,

jen já rušim tradici

a držím se matky,

protože ji mám rád!