(Ta je pro tebe, tati.)
Svou lásku jsem vzala a zchladila,
vylezla na horu a tam se otočila.
Dívala se na svůj odraz v zasněžených kopcích,
dokud mě lavina dolů nesesunula.
Ach, zrcadlo na nebi, co je to láska?
Může se má dětská duše projevit veřejně?
Mohu přeplavat měnící se slapy oceánů?
Mohu překonat všechna má životní období?
Mmm, já nevím.
No, já změny se bála
'že si život kol tebe zakládala,
ale čas vás smělejším dělá, /(vám odvahy přidává)
děti už stárnou,
stárnu také já.
Tak...
No, já změny se bála
'že život si kol tebe zakládala,
ale čas vás smělejším dělá,
děti už stárnou,
stárnu také já,
ach, stárnu také já.
Tak vezmi si tu lásku, zmírni ji,
jestli vylezeš na horu a otočíš se,
jestli spatříš můj odraz v zasněžených kopcích,
ta lavina ho sesune dolů, dolů.
A když uvidíš můj odraz v zasněžených kopcích,
no, možná ho lavina sesune dolů,
no ne, lavina ho sesune dolů.