Hej holčičko, nech si svou poezii
nedělej is radost
nežádám, aby všechny dny byly slunečné
nežádám, aby všechny pátky byly svátky
také tě nežádám, aby ses vrátil prosit o prominutí
když pláčeš se suchýma očima a mluvíš o ní
o lásko, moc mě to bolí
moc mě to bolí
že jsi odešel aniž by jsi řekl kam
o láska byla utrpením
ztratit tě
vím, že jsem nebyl svatým
ale mohu to dát do pořádku, lásko
člověk není živ jen z chleba
a ani já nežiji z výmluv
učíme se jen z chyb
a dnes vím, že mé srdce je tvé
raději si to nech vše pro sebe
dej kost jinému psu a řekněme si sbohem
nemohu žádat, aby zima se smilovala nad keřem růží
nemohu žádat, jimly aby dávaly hrušky
nemohu žádat věčnost od smrtelníka
a jít házet tisíce perel sviním
o lásko, moc mě to bolí, moc mě bolí
že už nevěříš mým slibům
o lásko
je to mučení
ztratit tě
vím že jsem nebyl svatý
ale mohu to napravit, lásko
člověk nežije jen z chleba
a já nežiju jen z omluv
učíme se jen z chyb
a dnes vím, že mé srdce je tvé
raději si to nech pro sebe
kost dej jinému psu a my si řekneme sbohem
o nelez dolů, nelez dolů
o černoško podívej, nenaparuj se
od pondělí do pátku máš mou lásku
nechme sobotu mě, co je lepší
poslyš černá, netrestej mě dál
protože tam venku bez tebe nemám klid
jsem jen člověk, co moc lituje
jsem jako pták, co se vrací do svého hnízda
vím, že nejsem svatý
ale mohu to napravit lásko
člověk není živ pouze z chleba
a já nežiju z výmluv
učíme se jen z chyb
a dnes je mé srdce tvoje
aaaj aaaj
aj vše co jsem pro tebe udělala
bylo mučení tě ztratit
moc mě to bolí, že je to takto
pokračuj v pláči, promiň
nebudu plakat .. pro tebe